Hello, Stranger
English
Hello, stranger
Stranger when we meet, stranger danger, strangers in the night
Perfect stranger, strangers on a train, strangers in this town, the stranger
L’étranger, A Streetcar Named Desire, Stranger than Paradise, Stranger Things
The Second Sex, Strangers to Ourselves, Sister Outsider
1949, 1991, 1984
Strange encounters…
2000
Hello, hello, to you all
I started using they/them pronouns very recently—it hasn’t even been months, barely weeks. In Czech, I like to oscillate between ona/on (she/he), though almost nobody knows, only a few close people, some of whom even told me that they’ve been using they/them pronouns for me for a while without me knowing.
Lacking the Gen-Z drive and emphasis on the weight of words—after all, growing up in the 90s, at the end of history, brought a great societal relief and relaxation from the necessity of precise language—I’m not trying to alert anyone or scold them, and everything flows rather gradually.
Every day brings a new need to acknowledge the value of words, their meaning, and relevance in shaping the delicate fabric of reality, which we navigate with varying or more personal challenges.
I thought the phrase “stranger danger” originated in the North American suburban dystopia of McCarthyism, but surprisingly, it came in the late 60s, more in the 70s and 80s. They probably needed time to configure their family totalitarianism. Stranger danger was a warning from teachers and parents about the danger of “strange” people. Vietnam, the War on Drugs… other tools of aggressive imperialism, social normalization, and systemic racism had the simple phrase to protect future generations: stay away from strangers, dear daughter, dear son.
Perfect stranger, strangers on a train, strangers in this town, the stranger
L’étranger, A Streetcar Named Desire, Stranger than Paradise, Stranger Things
The Second Sex, Strangers to Ourselves, Sister Outsider
1949, 1991, 1984
Strange encounters…
2000
Hello, hello, to you all
The strangest and, in fact, the most telling reaction to any public change of designation, naming, or visible transformation of identifying signs is the question: “So how do you feel now?” as if a switch inside a person had been flipped and they suddenly became someone else.
Coconut trees, my dears, coconut trees
L’étranger, A Streetcar Named Desire, Stranger than Paradise, Stranger Things
The Second Sex, Strangers to Ourselves, Sister Outsider… strange encounters…
Hello,
How many nights in one place make it home? How many times do you have to wake up, exercise, drink coffee, go about your day, then floss, use a sonic toothbrush, mouthwash, exercise, gentle light, no light, voice, warmth, quiet, peace, and unrest—
Is home the place where clothes aren’t in a bag, and the laptop is replaced by an iMac on the desk?
How many train, bus, and plane tickets fit into one head in one week?
And then you wake up in the Czech birch, and everyone lets you know that everything is alright.
The Second Sex, strange encounters…
2000
Hello, hello, to you all
We live in an age where words, each individual word, bear on their shoulders the Parthenon of reality.
People, we’ll return the billion the government took from you.
We’ll return the freedom taken by the European Union.
We’ll return it, freedom, people—
Genocide, imperialism, Iron Dome, the right to defend, ownership, belonging, heritage, legacy, tradition, culture, family, war—
Ping pong—
So how many Parthenons is that, really, when each heavy word means a different thing to a different audience?
We’ll return freedom, people.
Home is an extremely slippery concept and requires a lot of work, which not everyone can manage, nor does everyone have to—the concept of a stranger, wow, that’s next level.
Hello, hello, dear stranger
There’s no danger around here,
although who knows…
Stranger danger contains a strange dual tension; on one hand, a stranger can be a danger, and on the other, everything around is dangerous for a stranger—which is more likely.
The decisive factor, however, is the question of who points the finger and says who is a stranger and who isn’t.
Hello, stranger
Sometimes it’s really hard to take all this in—
for a moment, it seemed like there would never be any strangers again because, after all, we live together in one place, somewhere in a vacuum.
And now…
Hello, stranger, we all need closeness, communities, and support systems.
This exhibition is a double of another exhibition, or vice versa—they met by fax, they know each other from afar.
The concept of doubling seems to be a formative precondition of humanity: pairs, doubles, twinning, two-handed, polarity, binarity, two poles, two mugs, two cars, two convictions.
Deconstructing binarity and unlearning its seductive adherence is a task for another civilization.
There is only one truth, there is no truth, there are many truths, there are two truths, there are as many truths as there are sides, there are too few truths, there are too many truths, untruth prevails, and enough with the pathos.
Hello, stranger, don’t be a stranger.
Jen
in Česká Bříza, October 5th, twenty-twenty-four
Czech
hello, stranger
stranger when we meet, stranger danger, strangers
in the night
perfect stranger, strangers on a train, strangers
in this town, the stranger
l’étranger, a streetcar named desire, stranger
then paradise, stranger things
the second sex, strangers to ourselves, sister outsider
1949, 1991, 1984
strange encounters…
2000
hello, hello, to you all
začal jsem používat they/them pronouns velmi nedávno, nejsou to ještě měsíce a sotva týdny,
v češtině ráda osciluju mezi ona/on, i když to skoro nikdo neví, jen pár nejbližších lidí, z nichž někteří dokonce řekli, že už o mně v they/them pronouns nějakou dobu mluví, aniž bych to sama věděla
postrádaje gen-z vervu a důraz na hodnotu slov - přece jen, vyrůstat v 90s po konci dějin s sebou neslo velký společenský oproštění a oddech od nutnosti přesnýho jazyka - nesnažím se nikoho upozorňovat nebo napomínat a všechno plyne poměrně pozvolna
každý den s sebou nese novou nutnost připustit si hodnotu slov, jejich význam a relevanci pro formování jemnýho přediva reality, kterou s většíma nebo osobnějšíma obtížema navigujem
měl jsem pocit, že fráze stranger danger pochází
ze severoamerický suburbánní dystopie mccarthismu, ale překvapivě jsou to až pozdní 60s, spíš 70s a 80s. pravděpodobně potřebovali čas si tu svoji rodinnou totalitu nakonfigurovat. stranger danger bylo varování od učitelů i od rodičů o nebezpečí “cizích” lidí. vietnam, war on drugs…
a další nástroje agresivního imperialismu, společenský normalizace a systémovýho rasismu měla za úkol chránit pro budoucí generace prostá fráze: drž se dál od cizinců milá dcero, milý synku
perfect stranger, strangers on a train, strangers
in this town, the stranger
l’étranger, a streetcare named desire, stranger
then paradise, stranger things
the second sex, strangers to ourselves, sister outsider
1949, 1991, 1984
strange encounters…
2000
hello, hello, to you all
nejpodivnější a vlastně nejvíc telling reakce
na jakoukoliv veřejnou změnu označení, pojmenování, nebo viditelné proměny označujících znaků identity je otázka: a jak se teď cítíš. jako by snad v člověku někdo přepnul switch a byl naráz někým jiným
coconut trees my dears, coconut trees
l’étranger, a streetcar named desire, stranger
then paradise, stranger things
the second sex, strangers to ourselves, sister outsider…strange encounters…
hello,
kolik nocí na jednom místě z něj činí domov? kolikrát je třeba se probudit, cvičit, pít kafe, go about your day, a pak už zase mezizubní kartáček, sonickej kartáček, ústní voda, cvičení, jemný světlo žádný světlo, hlas, teplo, ticho, klid a neklid
je domov místo, kde oblečení není v tašce a laptop nahradí imac na stole?
kolik jízdenek na vlak nebo autobus a letadlo
se vejde do jedný hlavy v jednom týdnu?
a pak se probudíš v český bříze a všichni ti dávaj jasně najevo, že je všechno v pořádku
the second sex,
strange encounters…
2000
hello, hello, to you all
žijem v době, kdy slova, každý jednotlivý slovo drží na svých bedrech parthenon skutečnosti
lidi, vrátíme miliardu, co vám vzala vláda
vrátíme svobodu, co vzala evropská unie
vrátíme, svoboda, lidi
genocida, imperialismus, iron dome, právo se bránit, vlastnictví, přináležení, dědictví, odkaz, tradice, kultura, rodina, válka
ping pong
takže kolik parthenonů to vlastně je, když každý těžký slovo znamená jinou věc pro jiný řečnictvo?
vrátíme svoboda lidi
domov je extrémně kluzkej koncept a je třeba
na něm dost pracovat, což ne každej zvládne a ne každej musí - koncept cizince, wow, to je next level
hello hello, dear stranger
there’s no danger around here
i když kdo ví
stranger danger v sobě má zvláštní dvoustrannou tenzi, na jednu stranu může být cizinec nebezpečím, na druhou je všechno kolem nebezpečný pro cizince - což je pravděpodobnější
rozhodující roli ale má otázka, kdo ukazuje prstem
a říká, kdo je cizinec a kdo není
hello, stranger
někdy je fakt náročný to take all this
in chvílí to vypadalo, že žádný cizinci už nikdy nebudou, protože žijem přece společně na jednom místě kdesi ve vakuu
a teď…
hello stranger, všichni potřebujeme blízkost, komunity a podpůrný systémy.
tahle výstava je dvojnice jiný výstavy, nebo obráceně, potkali se faxem, znají se na dálku
koncept dvojnictví se zdá být formativním předpokladem lidství, dvojice, dvojník, dvojnictví, dvojboj, polarita, binarita, dva póly, dva hrnky, dvě auta, dvě přesvědčení
dekonstrukce binarity a odučení její lákavé přilnavosti je úkol pro jinou civilizaci
pravda je jen jedna, pravda není, pravd je mnoho, pravdy jsou dvě, pravd je kolik stran, pravd je málo, pravd je moc, nepravda víteží a dost už bylo patosu
hello stranger, don’t be a stranger
jen
v české bříze, pátýho října, dvacetdvacetčtyři