Fyzické tělo společnosti / The Physical Body of Society
English
The Physical Body of Society
Ever since photography was gradually incorporated into the practice and teaching of art, it has remained a new medium, but photography is also a format that is closely associated with the past, with issues concerning the media representation of reality and its physical presence. This naturally raises questions about the manipulation and distribution of our images, emotions and ideas, about the politics of time, social memory and aesthetic sensibility. Hynek Alt has long explored these “photographic” problems. He works with photography’s formal qualities and inner history, including in relation to other media and documentary photography, as for instance in Untitled (Bud) and Untitled (Sculptures in the Air), 2020, and also in relation to the social unconscious, which can well up from street works – Untitled (Infrastructures & The Beach), 2017–2020 – and libidinal loops, as in Untitled (Lady Dee) and Untitled (Spejbl, Ketamine), 2020. He frequently stresses photography’s fragility and its mass-produced and iconic character, for instance by adding an installation of stacked posters that can be taken away, or by using image databases.
His project Untitled (Today), 2020 combines practically all of these elements. It involves a stack of photographs printed by presses belonging to MAFRA, the largest Czech media company. The photographs are taken from the series Untitled (Infrastructures & The Beach), which uses images of excavations and exposed piping to highlight the importance and subliminality of society’s physical infrastructure, the urban tangle of networks, utilities and sewage. The empty space of excavation pervades the stack of prints itself. They look to us as a source of needs, content and significance, while we in return gaze into an emptiness seemingly devoid of form or meaning.
As the original 1000 copies are gradually taken away, their wrinkles and the yellowing and temporary nature of newsprint – a form that dates from the 19th century and its communities of readers (see Benedict Anderson, Imagined Communities: Reflections on the Origin and Spread of Nationalism, 1983) – is combined here with mud, stones and the poorly-paid work of unskilled labourers.
Image and material therefore point to the “physical body of society”, to the specific conditions for the exchange of ideas, values and waste. This is not simply a conceptual game, but is much more to do with a feeling or mood. The era of newspapers, of communities of readers; the link between manual labour and life; the tangibility and visibility of networks; the unaffected and pre-internet power of images; subtle gestures, or e.g. mud and workmen: all these layers of society’s physical body are forced below the surface, into the past, into the social unconscious. In this context art and photography do not consist in creating objects or pictures, but in paying attention and devoting care to things that we cannot usually see, and taking a productively nostalgic view of stories and connections that are losing their place in the slippery bedrock of contemporary society.
Václav Janoščík
Czech
VII.
Od postupného vmísení se do uměleckého provozu i vzdělávání zůstává fotografie novým médiem, ale zároveň i formátem těsně spojeným s minulostí, s problémy mediální reprezentace i fyzické přítomnosti reality. Přirozeně tak otevírá otázky po manipulaci a distribuci našich obrazů, pocitů a představ, po politice času, společenské paměti i estetické citlivosti. Právě těmto „fotografickým“ problémům se Hynek Alt dlouhodobě věnuje. Pracuje s formálními kvalitami a vnitřními dějinami fotografie, třeba i ve vztahu k jiným médiím a k žánru fotodokumentace (např. Untitled /Bud/ a Untitled /Sculptures in the Air/ 2020) stejně jako ke společenskému nevědomí, které může vyvěrat z pouličních výkopů (Untitled /Infrastructures & Beach/, 2017–2020) i libidinálních smyček (Untitled /Lady Dee/ a Untitled /Spejbl, Ketamine/ 2020). Často akcentuje křehkost, sériovost i ikoničnost fotografie už jen svou adjustací díky instalaci navrstvených plakátů k rozebrání nebo využitím obrazových databází.
Projekt Untitled (Today, 2020) spojuje takřka všechny tyto momenty. Jde o štos (stack) fotografií vytištěný v tiskárnách akciové společnosti MAFRA, největší české mediální společnosti. Samotné fotografie jsou převzaty ze série Untitled (Infrastructures & Beach), která skrze obrazy výkopů a odhaleného potrubí naráží na důležitost i podpovrchovost (subliminalitu) fyzických infrastruktur společnosti, urbánní spleť sítí, zdrojů i exkrementů. Sám stoh tisků je tedy probořen prázdným prostorem výkopu. Dívají se na nás jako na zdroj potřeb, náplně i významů, zatímco my jim vracíme pohled do prázdna, zdánlivě bez formy a smyslu.
Postupné rozebírání původního počtu 1000 tisků, jejich ohyby a žloutnutí i pomíjivost novinového papíru – formy 19. století a společnosti čtenářů (Benedict Anderson, Představy společenství: úvahy o původu a šíření nacionalismu, 1983) – se tu propojuje s blátem, kameny a minimálně ohodnocenou prací nekvalifikovaných dělníků.
Obraz i materiál tak odkazují k „fyzickému tělu společnosti“, ke konkrétním podmínkám směny myšlenek, hodnot i odpadu. Nejde přitom jen o konceptuální hru, ale mnohem spíše o pocit nebo naladění. Éra novin, společenství čtenářů, spojení manuální práce s životem, hmatatelnost a viditelnost sítí, neafektovaná, předinternetová síla obrazů, jemná gesta, nebo třeba bláto a dělníci. Všechny tyto vrstvy fyzického těla společnosti jsou zatlačovány pod povrch, do minulosti, do společenského nevědomí. Umění a fotografie tak v tomto kontextu nespočívá ve vytváření objektů nebo obrazů, ale v poskytnutí pozornosti, péče i produktivně nostalgického pohledu na věci, které obvykle nevidíme, na příběhy a spojení, které ztrácejí své místo v kluzkém podloží současné společnosti sítí.
Václav Janoščík