From the Underground / Z podzemí

English

Soil is undervalued because it is often mistaken for dirt, its zombie carcass. Dirt seems to be everywhere. Dirt is used to express the bottom of the value scale:

Dirt-cheap.

Poor as dirt.

They treat the workers like dirt.

— Claire Pentecost, Notes from the Underground 01 The hierarchy of height is one of our most basic principles of value. Whether it comes from the logical feat of elevating silos to conserve grain from vermin and the humid rot of the ground, or the abstract spirituality of the ziggurat and the Gothic cathedral – swirling spires reach to the sky, the heavens, the location of God. It is a basic conclusion of humanity, across geographies, religions, and cultures, that up is good and down is foul. In curatorial practice, the spiritual level of elevation has remained in the form of the plinth. The height of an artwork off the floor mimics the form of the altar. Like the structure of art presentation, history, mythology, and literature are all replete with references to this hierarchy of height and its association with the above and the below.

Bodies are buried under the ground. Soil is essentially made of decomposed vegetal and animal matter. Our material return to the soil might be the reason why the underworld is known as the place of demons, skeletons, and all sorts of goblins. When the Black Plague ravaged London it was believed that the disease was contracted by breathing “bad air”. 02 This noxious miasma wafted up through cracks in the ground from the pits of hell. Witch doctors filled their birdlike beaks with “posy” – a mixture of dried flowers and herbs that was assumed to filter out the pestilence. The implication was that a balance was tipped, that what belonged underground came up into the purity of the air, and that what was condemned to the underground must remain there. Although medieval apothecaries did not know the science behind infection, or that the plague was spread by an animal as insignificant as a flea, there is a connection to the open sewage that provided ideal conditions for the proliferation of the flea’s host animal – Rattus rattus. The stink of “bad air” did have an abstract connection to the quick-fire infections that would reduce the European population by up to 60 per cent. But, rather than coming up from the fires of hell, the bad air was produced by the abundance of rotting food and waste fed on by urban rat populations. It would take centuries, and involve further plagues, before piped sewerage was introduced.

Medieval urban populations were only sustained through migration from the countryside. Time and again, the working poor were ravaged by plagues caused by the poor sanitary infrastructure in cities. London’s main water supply was the River Thames, which was also its biggest open sewer. The cyclical consumption of water infected by human faeces produced devastating outbreaks of cholera. The city was structured with the royal palace and the residences of the nobility in the west, and the poor in the east, downstream from their lords and ladies. Even so, cholera outbreaks did not spare the wealthy, and eventually led to the construction of the public sanitation system as we know it. 03

Centuries earlier, one of the greatest achievements of Roman engineering was the construction of the Cloaca Maxima. This primordial sewer, started by the Etruscans, was a water system that drained the malarial swamps around Rome. It still functions, dumping excess water from the surrounding hills into the emerald waters of the Tiber. 04 The full Roman system included aqueducts to bring fresh water into towns and cities and cloacas to take away waste. The Pont du Gard in southern France and the aqueduct of Segovia in Spain are testament to the spread of these feats of engineering throughout the Roman world. These waterways were raised high above the ground, and used the principles of gravity and slight incline to deliver fresh running water. These arteries of the Roman world flowed into the public bathhouses, and their falling into disuse would mark a downturn in sanitation for centuries to come. At the time of the fall of the Roman Empire, many aqueducts were deliberately destroyed during wars in order to sabotage the water system of settlements. Combined with lack of maintenance, the system eventually fell into disrepair and out of use as populations returned to other forms of water distribution and waste disposal.

A contemporary example of visible piping still exists in Berlin, metropolis of the art world, where a system of raised blue- and pink-coloured pipes removes excess groundwater, to be drained into the sewerage system or directly into the River Spree – an engineering plan strikingly similar to that of the Etruscans. 05 This type of above-ground construction of pipes is usually meant to be temporary but sometimes becomes permanent for economic reasons. In the Soviet Union, gas lines painted yellow were placed above ground, as these were cheaper to construct and maintain, although it also made them vulnerable to sabotage. 06 The soil is protection; it hides and complicates attempts to destroy, thieve, and tinker. It can hide treasure for centuries or millennia, lying in wait to be discovered afresh.

In Alexandre Dumas’s The Count of Monte-cristo (1844), the main character, Edmond Dantès, is condemned to prison after being falsely accused of treason. While imprisoned in the Château d’If, on an island off Marseille, he meets the “mad priest” Abbé Faria, who inspires him to dig an escape route out of the prison and hands him a map to a long-lost buried treasure. The rest of the story follows Dantès as he enters Parisian society as a mysterious Count with inestimable wealth, and takes his revenge against his accusers. Buried treasure has long been popular in literature, for example Treasure Island by Robert Louis Stevenson. The mystery of what lies buried in the soil is a literary trope, but it also occurs in reality. Accounts of buried treasure include Pablo Escobar’s suitcases of money that were buried all over Colombia, and the Treasure of Lima, supposedly buried on Cocos Island. These Western mythologies of buried treasure and piracy weave together the common subconscious conception of the underground as a place of wealth and potential, combined with secrecy, betrayal, and intrigue. But underground treasures are also a game of mirrors, as is told in the moral of the myth of El Dorado.

The Spanish conquistadors who made their way through the dense Colombian jungles were motivated by their search for El Dorado – a place rumoured to be filled with gold and riches beyond their imagination. It was said that a tribe who lived high in the Colombian Andes covered their leader in gold and threw offerings into Lake Guatavita as gifts to the gods. When the Spaniards found Guatavita, they attempted to drain it in order to access the gold at the bottom. Yet, when the local people heard that the strangers believed that the offerings were El Dorado, they said no. Pointing at the soil, the valley, the fertile jungle, and the trees hanging with ripe fruit all around them, they said, “This is El Dorado.”

A schism in the earth reveals the arterial network that binds us into one human-organic compound; the “humus” or soil made of decomposed vegetal and animal matter is our only lifeline. It is true that a treasure lies buried in the ground, but it is not gold; it is filth, it is our subsistence, our survival, and our mutual dependence. We continue to live according to a deranged value scale, distorted by a society that values gold above ground, and that has tipped the balance by extracting what lies below in order to burn it and release it into the fragile atmosphere.

What we have found here is a buried treasure; these pipes keep us clean and healthy. In a society focused on a game of appearances, the underfunded and ill-equipped infrastructure of hospitals and morgues has exploded in the face of a self-aggrandising “modern” European society, a society that values the appearance of wealth on altars rather than the sustainable balance of preserving what lies below. Hynek Alt’s Beach Book reveals the hidden intestines of an urban Leviathan. Biological connections between community members run deep through the ground. The oddly positioned and often precarious-looking materials of our underground sewerage system are momentarily revealed as the arterial flow of our lifeblood – flushing out pestilential mass and providing fresh running water. The sudden opening of the ground reveals not the gates of hell, but the under-appreciated workers, engineers, and mechanics who provide the sanitary basis of our drinking and washing water each and every day.

The soil might be made of dead organic matter, but we rely on it for our lives and sustenance. It is our safety net. What lies beneath it – the unsightly, the perverse – is what keeps us alive. In our contemporary game of mirrors, a capitalism that looks for quick-fix solutions, we have yet to overcome our aversion to the matter that sustains us, that which keeps us alive and is hidden from the frames of the city. This book serves as a portion of its elevation into that which is framed, elevated, and presented far away from its hidden subterranean holes. It is an aesthetic framing of that which was never meant to be opened, but is nevertheless an integral whole.

 March 2020

Notes (English)

- 01 Claire Pentecost, Notes from the Underground: 100 Notes, 100 Thoughts: Documenta Series 061 (Documenta (13) (Berlin: Hatje Cantz, 2012).
- 02 The miasmatic medical theory would persist right up to the 20th century, with people believing that the inhalation of foul odours from rotting corpses or vegetation was the cause of illness. See Stephen Halliday, “Death and miasma in Victorian London”, British Medical Journal, 323(7327) (2001): 1469–1471, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1121911/.
- 03 David Harvey, “Anti-Capitalist Politics in the Time of COVID-19”, Jacobin,
- 20 March 2020, https://jacobinmag.com/2020/03/ david-harvey-coronavirus-political-economy-disruptions.
- 04 “Cloaca”, UPenn Classics, Myth Dictionary, accessed 9 July 2020, http://www.classics. upenn.edu/myth/php/tools/dictionary. php?regexp=CLOACA+MAXIMA.&method=standard.
- 05 Stephen Evans and Suraj Patel, “Berlin’s Pink Pipes”, BBC News, 3 November 2013, https://www.bbc.com/news/av/ magazine-24773752/berlin-s-pink-pipes-what-are-they.
- 06 “Gas Lines”, Walking Almaty, accessed 9 July 2020, http://www.walkingalmaty.com/gas-lines.html.

Czech

„Zem zůstává nedoceněna kvůli časté, ale chybné záměně za špínu, která je ovšem pouze její ‚nemrtvou‘, mrtvolnou podobou. Špína je, zdá se, úplně všude, dokonce i na samém dně hodnotové škály: Mám samozřejmě na mysli anglické spojení ‚dirt-cheap‘ či ‚poor as dirt‘ nebo připodobnění ‚zacházet s dělníky jako se špínou‘.“

Claire Pentecost: Notes from the Underground 01 Hierarchie výšky je jednou z našich základních veličin. Ať už vychází z logiky, v jejímž rámci zvedáme silo, aby obilí nepodléhalo přízemnímu vlhku a nedostali se k němu škůdci, nebo z abstraktní spirituality zikkuratu či gotické katedrály, jejichž věže se vypínají vstříc obloze, nebesům, ku božskému příbytku. Na této praktice se podílí lidstvo napříč kontinenty, náboženstvími i kulturami – ve výsledku nacházíme jednoduchou dohodu: To dobré je nahoře, kdežto dole spočívá to nečisté. V kurátorském prostředí se duchovní rozměr vyvýšení zachoval v podobě podstavce – výška, v níž je dílo vystaveno, simuluje funkci oltáře. Podobně jako v případě výstavní praxe jsou i historie, mytologie a literatura přesyceny odkazy k dané hierarchii, i v nich nacházíme významy „nahoře“ a „dole“.

Těla pohřbíváme do země. Ta je v zásadě živa z rostlinného a živočišného rozkladu. Skutečnost, že se naše vlastní hmota navrací do půdy, je možná příčinou chápání podsvětí coby semeniště démonů, kostlivců a všelijakých šotků. Když mor pustošil Londýn, panovalo široce rozšířené přesvědčení, že se jedná o důsledek „zkaženého vzduchu“, který do lidského světa zemskými trhlinami prosakuje z jam pekelných. Moroví lékaři plnili své ptačí zobany tzv. voničkou – směsí sušených vonných květů a bylin, jejímž posláním bylo filtrovat vzduch a zabránit morové nákaze ve vstupu do lidského organismu. Věřili, že došlo k vychýlení rovnováhy a to, co patřilo pod zem, vyvěralo a znečišťovalo vzduch, že co patří pod zem, má pod ní i zůstat. Ačkoli středověcí lékárníci nedisponovali vědeckými poznatky o morových ranách a nevěděli, jaká síla mor šířila – tedy že šlo o tak nepatrné tvorečky, jakými byly blechy, nacházíme spojitost s otevřenou kanalizací,

která poskytovala ideální podmínky jejich hostiteli, stvoření známému jako Rattus rattus. Zápach „zkaženého vzduchu“ jistou souvislost s náhlými výskyty divoce bujících ohnisek nákazy, která evropskou populaci snížila téměř o šedesát procent, měl. Na vině nicméně nebyly pekelné ohně podsvětí, ale absence hygienických struktur – ohromné množství hnijících potravin (společně s dalším odpadem) ve městě zůstávalo napospas populaci krys. „Zkažený vzduch“ byl důsledkem chybějících kanalizačních potrubí. Než tato příčina vymizí, uběhne několik staletí a setkáme se s dalšími nákazami.

Středověké městské společnosti si objem populace udržovaly jen díky přísunu obyvatel z vesnic. Pracující chudina byla morem prakticky vyhlazena, přičemž vinit můžeme nedostatečnou odpadní infrastrukturu. Hlavní londýnskou zásobnicí vody byla Temže – ta ovšem zároveň plnila roli největší stoky pod širým nebem. Opakované požívání vody kontaminované lidskými výměšky vedlo k zničujícím výbuchům cholery. Zatímco palác a urození byli usazeni na západě Londýna, chudé bychom našli na východě, dál po proudu od jejich pánů a paní. Nutno přiznat, že ani tak se bohatí choleře nevyhnuli – nakonec to byla právě cholera, co vedlo k vývoji odpadního systému, jak ho známe dnes. 02

Starý Řím již o staletí dříve vybudoval jeden ze svých největších stavitelských úspěchů – Cloacu Maximu – jednoduchou stoku, jejíž stavbu započali již Etruskové. Systém vysoušel okolní bažiny, které zapříčiňovaly malárii, a stále ještě je funkční – přebytečnou vodu z okolních vrchů odvádí do smaragdových vod Tibery. 03 Součástí komplexního římského systému byly akvadukty, přivádějící do Říma čerstvou vodu, a stoky, jimiž proudil odpad. Pozůstatky nacházíme na jihu Francie a ve Španělsku: Pont du Garde a akvadukt v Segovii nastiňují infrastrukturu starého Říma. Tyto vodní kanály se táhly vysoko nad zemí, přičemž dodávkám čisté vody napomáhaly principy gravitace a lehkého náklonu. Voda těmito tepnami směřovala do veřejných lázní – že se jich později přestalo používat, znamenalo pro následující staletí značnou hygienickou újmu. S pádem římského impéria bylo během válek mnoho akvaduktů úmyslně zničeno, a sice za účelem znemožnění dodávek pitné vody. V souvislosti s nedostatečnou údržbou se systém nakonec ocitl v havarijiním stavu a nebyl používán. Lidé se navrátili k jiným metodám distribuce vody a odpadu.

Zrakům odhalený městský potrubní rozvod najdeme i dnes. Stále ještě ho můžeme spatřit v jedné z metropolí světového umění, v Berlíně. Systém vyvýšených modrých a růžových potrubí přesouvá přebytečnou podzemní vodu do kanalizace nebo přímo do Sprévy. Jedná se o strukturu až překvapivě podobnou dílu starých Etrusků. 04 Podobné nadzemní potrubní uspořádání je většinou zamýšleno pouze jako dočasné řešení, ale někdy z ekonomických důvodů zůstane nastálo. V Sovětském svazu se nad zemí nacházely plynovody (natřené nažluto), neboť toto umístění bylo levnější a přístupnější údržbě – na druhou stranu s sebou přinášelo náchylnost k sabotáži. 05 Země chrání, schovává – a komplikuje snahy zničit, ukrást či poškodit. Země poklad uschová po staletí nebo klidně i na tisíc let – než jej někdo nalezne.

V románu Hrabě Monte Cristo (v češtině někdy psáno i Christo, Le comte de Monte-Cristo,1844) Alexandra Dumase 06 je protagonista Edmond Dantes na základě křivého obvinění z vlastizrady odsouzen k pobytu ve vězení. Na ostrově If, nedaleko pobřeží Marseille, se seznámí s „pomateným knězem“, otcem Fariou; ten posléze hrdinu přivede k myšlence vykopat tunel a jím utéci. Navíc od kněze obdrží mapu k prastarému zakopanému (a objemnému) pokladu. Po zbytek příběhu sledujeme Dantesovu mstu – poté co se zjeví v pařížské společnosti coby záhadný hrabě neskonalého bohatství, započne odvetu vůči těm, kteří ho před lety obvinili. Zakopaný poklad je v literatuře již dlouho oblíbeným prostředkem: Jen si vzpomeňme třeba na Ostrov pokladů Roberta Louise Stevensona (česky též Poklad na ostrově, Zlatý ostrov, Treasure Island, 1883) 07. Mýtus pokladu v zemi náleží literatuře, ale zároveň ji přesahuje. Pablo Escobar zakopal kufr plný peněz snad v každém koutě Kolumbie a na Kokosových ostrovech se možná nachází ztracený limský poklad. Západní mytologie zakopaných pokladů a pirátství se proplétají a výsledná tkanina vede ve sdílenou podvědomou představu: V zemi se skrývá bohatství a potenciál, jež doprovází aureola tajemství, zrady a pletich. Mýtus Eldorada nám na druhou stranu svým poučením připomíná, že takové poklady uschované v zemi jen reflektují, kým jsme my, kdož je hledáme.

Španělští dobyvatelé si při honbě za Eldoradem klestili cestu neproniknutelnou kolumbijskou džunglí – toužili najít pověstné město a s ním i záplavu zlata a dalších bohatství, jejichž ohromnost přesahuje lidskou představivost. Pověst praví, že vůdce kmene žijícího vysoko v kolumbijských Andách chodil po světě oděn ve zlatě – stejný kmen, říká pověst, házel božské obětiny do jezera Guatavita. Když Španělé Guatavitu našli, chtěli vodu odčerpat a sesbírat zlato usazené na dně. Když se ale místní doslechli, čemu příchozí Evropané věří, tedy že Eldoradem jsou právě jejich dary bohům, museli jim to vyvrátit. Ukázali kolem sebe, na zem, na údolí, na bujnou džungli a stromy obsypané zralým ovocem a řekli: „Tohle je Eldorado.“ V zemi nacházíme soustavu tepen, které náležejí nám i jí – vytvářejí lidsko-organickou esenci. „Prsť“ (nebo, chceme-li, zem) je stvořena z rozložených rostlinných a zvířecích těl a představuje naši jedinou životní dráhu. Ano, v zemi se opravdu schovává poklad, ale určitě ne ze zlata. Tento poklad tvoří hlína, stejně jako naše obživa, naše přežití i vzájemná závislost. Žebříček hodnot, s jehož obrazem žijeme, je pochroumaný. Pokroutila ho společnost, jež si víc než země cení zlata – ba co víc, pomyslnou rovnováhu tato společnost zničila tím, že zpod povrchu země čerpá „energii“, aby ji následně spálenou odporoučela do opatrovnictví naší citlivé atmosféry.

Zakopaný poklad! Právě ten nacházíme v potrubí, díky němuž žijeme v čistotě a ve zdraví. Ve společnosti zaměřené na povrchový vzhled se podhodnocená a nedostatečně vybavená infrastruktura nemocnic a márnic obrátila proti „moderní“ evropské společnosti, která má sklony svůj význam zveličovat. Zrak takové společnosti spočívá raději na bohatství vystaveném na oltářích než na otázce udržitelnosti toho, co leží hlouběji. Beach Book Hynka Alta odhaluje skryté vnitřnosti městského monstra. Biologická spojení mezi členy společnosti prorůstají zemskými hlubinami. Podivně rozmístěná podzemní odpadní potrubí – nezřídka stvořená z ošidně vyhlížejících materiálů – spatřujeme coby tepny, jimiž proudí životadárná krev. Tepny odvádějí „morovou“ hmotu a k člověku navracejí proud čerstvé vody. Pokud se rozevře zem, nespatříme brány pekelné… Jen podhodnocené zaměstnance, dělníky, stavitele a mechaniky, kteří se starají o naši hygienu a stojí za každodenními dodávkami vody, již pijeme a kterou se umýváme.

Zem sice tvoří organická hmota, která je mrtvá, neživá, ale naše obživa i životy na ní závisejí. Zem je naše záchranná síť. Co leží pod ní – neviděné, perverzní –, nás drží při životě.

V současném nastavení, v kapitalismu toužícím vše honem, ale jednoduše pospravovat, musíme teprve překonat averzi k hmotě, která nás podpírá, drží nás při životě a již současně ve městě nevidíme. Tato kniha ji chce pomoci zarámovat, vyzdvihnout a představit ji jako vzdálenou podzemním děrám. Esteticky rámujeme něco, co nikdy nemělo být odkryto – rámujeme nicméně nedílný celek.

 březen 2020

Notes (Czech)

- 01 Claire Pentecost. Notes from the Underground. 100 Notes, 100 Thoughts: Documenta (13) Series 061. Ostfildern:, Hatje Cantz, 2012.
- 02 David Harvey. „Anti-Capitalist Politics in the Time of COVID-19“ [online]. Jacobin. 20. 3. 2020. [cit. 4. 8. 2020]. Dostupné z: https://jacobinmag. com/2020/03/david-harvey-coronavirus-political-economy-disruptions.
- 03 Rebecca Stuhr. „Cloaca“. In: Dictionary [online]. Department of Classical Studies. Penn Arts and Sciences. © 2020 [cit. 4. 8. 2020]. Dostupné z: http://www.classics.upenn.edu/myth/php/tools/ dictionary.php?regexp=CLOACA+MAXIMA.&method=standard.
- 04 Stephen Evans – Suraj Patel. „Berlin’s Pink Pipes: What are they?“ BBC News. 3. 11. 2013. [cit. 4. 8. 2020]. Dostupné z: https://www.bbc.com/ news/av/magazine-24773752/berlin-s-pink-pipes-what-are-they.
- 05 Dennis Thorsted Keen. „Gaslines“ [online]. Walking Almaty [cit. 4. 8. 2020]. Dostupné z: http://www.walkingalmaty.com/gas-lines.html.
- 06 Alexandre Dumas (père). Le comte de Monte-Cristo. Paris: Le Journal des débats, 1844–1845.
- 07 Robert Louis Stevenson. Treasure Island. London: Cassell & Company, 1883.